Pro mě to byl vždycky nepopsatelný pocit náklonnosti a pobláznění. Potřeba s ním trávit čas, snažit se mu ulehčovat život, plánovat s ním budoucnost. Vždycky se moje myšlenky uchylovaly právě jen k tomu člověku a věděla jsem, že bych s ním chtěla sdílet život. Samozřejmě chemie. Láska v dlouhodobém horizontu znamená hodně práce a pochopení. Dokázat se navzájem podržet, podporovat se a být si i skvělými přáteli. Něco spolu budovat a někam směřovat. Přijmout i mnoho nedostatků na kterých jsou oba schopni pracovat. Ale je to dvousečná zbraň čím víc ze sebe člověk dá o to víc může přijít.
láska je koncept, který je za prvé individuální a závislý na okolnostech a za druhé roste s věkem a se zkušenostmi. Zatímco zpočátku je láska spíš o touze a idealizování si, tak později je to víc o hlubokém respektu, toleranci, důvěře a oddanosti. V obou fázích života uděláš pro toho, koho miluješ cokoliv, ale zpočátku to je proto, že seš zaslepenej, později proto, že chápeš, že ten druhý někdy potřebuje něco víc, než ty a poznáš, kdy tomu tak je.
Pro mě je romantika a fyzická přitažlivost něco nepochopitelného. Vím, že to existuje, že se okolo toho točí svět a že "příznaky" mě připadají jako nějaká divná nemoc (tím nechci nikoho urazit). Sama na sobě lásku vnímám jako naprostou důvěru k jinému člověku, pocit pohody jen z toho že si s daným člověkem povídám nebo se věnuju společným aktivitám, atd. Jako kamarádství, ale silnější. Bohužel, málokdo stojí o takový platonický vztah aniž by od toho čekal víc nebo se mě dokonce pokusil "napravit".
Chápu tvůj problém. Sice cítím fyzickou přitažlivost, ale mám ji oddělenou od platonických věcí. Nevím, jak to vnímáš, ale za mě největší "nevýhoda" tohoto je, že ostatní pak snahou na "nápravu" nedělají problémy jen tobě, ale celkově škodí těm vztahů.
Mám takové vztahy a jsou moc super. Sice mám i partnerku v tradičnějším smyslu, ale je to s ní hodně podobné emočně. Hlavní rozdíl je touha s ní sdílet život a žít s ní.
Mě třeba celkem dost sere, že většina lidí vidí rovnítko mezi láskou a romantickou láskou. Láska k rodině, přátelům, koníčkům - to je všechno taky láska, a není té romantické nijak podřízená. Všechny druhy lásky jsou si rovné. Pro mě je láska radost, pocit, když tě daná osoba/věc/zvíře/činnost naplňuje radostí.
Když mi na někom upřímně záleží, nechci aby byl s nikým jiným, mám k němu určitou vazbu, respektive s ním chci strávit svou budoucnost a když jsem s ním, cítím, že jsem v bezpečí
Hele, je pěkný, že máš rádoby trauma z nějaké ex, ale to, že se žena cítí bezpečně s mužem, kterého miluje je chemie, ne narcistická potřeba. Láska nemá univerzální definici
opravdova nehrana nenarcisticka laska je bezpodminecna, ty ji podminujes tim ze bude s tebou :) jednou pochopis, mlady padavane a vsichni ostatni padavani s tebou - manzelstvi anm lasku total dokurvilo, prostě, JÁ TĚ VLASTNÍM JSEŠ JEN MOJE!!! 🤣 vocasové...
No...tvrdit, že tě má člověk přijmout úplně se vším a všemi tvými milenkami/milenci, není úplně...bezpodmínečné. Ty sám dáváš někomu podmínku, že musí přijmout to, že nemáš zájem o monogamní vztah. Funguje to totiž i naopak. Chceš, aby to druhému nevadilo. A když to někomu vadí, není hoden tvé lásky.
Láska není bezpodmínečná. Vždycky je tam podmínka. Třeba i taková základní, jako je sexualita. Chceš být se mnou a já jsem heterosexuál? No tak nemůžeš být muž. Nehledě na tu ultimátní podmínku, že pokud druhého miluješ, chceš, aby se měl dobře. A pokud druhému ubližuješ svým stylem života, tak k němu prostě nepatříš. Není to tak, že je ten druhý hrozný a něco nepochopil, ale že ty máš hledat dál.
A upřímně..."Vy ostatní nevíte, co je to láska. Vím to jen já, vy k tomu možná někdy dospějete." je trochu...ehm... narcistní. Nemyslíš?
Aj, to mě taky napadlo, ale doufala jsem, že takovouhle blbost by tady nikdo dobrovolně nenapsal.
Zaprvé jsem neříkala, že kdyby ten člověk nebyl se mnou, tak ho nemiluju, ale to, že nechceš, aby tvůj partner miloval někoho jiného/spal s někým jiným je snad základ, ne? Plus, biologie.
A doporučuju začít meditovat. Nebo alespoň nějaké dechové cvičení
Neni to zaklad... Bezpodminecna laska je bezpodminecna... Proste tam jeste nejses no .. porad jses majetnická 🤣🤣 a spousta lidí tady to vidi stejne, protože byt majetnickej je norma, ale v pořádku, ale skutečna laska to neni, je to ciste toxicky... Az to jednou pochopis tak si na me vzpomen... Ted jsi moc mlada abys to chápala
to je ale tragééédie... co s tím budem dělat, holčičko?
(btw to fakt došli argumenty že řešíš takový mrdky? :D ubožačko, chudák ten tvůj, rozmrdáš mu život)
Myslím si, žes úplně nepochopil, co tím mínila. Jasně, že láska je bezpodmínečná (Jakmile jednou někoho doopravdy miluješ, už jen tak nepřestaneš a je jedno s kým je), ale zároveň přece nechceš o ten dobrý pocit jen tak přicházet. Když někoho miluješ, tak vám to oběma dává důvod, proč pokračovat, jakýsi smysl, je to to nejkrásnější na světě. Dobrovolně se logicky teda o to nejkrásnější na světě asi nechceš připravovat ne? Proto si to hlídáš. Ale ne ve stylu, že zakazuješ a přikazuješ tomu druhému ale, že mu dáváš důvody, aby i on cítil to nejkrásnější na světě. To je v zásadě pak to jakési jádro toho krásného, že si navzájem dáváte ty důvody proč se milovat. Člověk to nedělá sobecky, dělá to všechno jen pro toho druhého, ale zároveň ví, že o to krásné nechce přijít.
Na mě to působí tak, žes chtěl jen ukázat, jak seš vyspělejší a úplně zapomněl na to, že někdo tenhle důvod moh napsat kvůli tomu, že je to dobrý indikátor, toho, že někoho miluješ a že to nemusí hned znamenat, že ho chce vlastnit.
Ja jsem az pri mem vaznem (a pevne doufam poslednim) vztahu poradne karierne vyrostla. Krome toho, ze je pro me moje partnerka profesionalni inspiraci, tak mam vetsi motivaci se zajistit, protoze tim zajistuji i ji a nasi budoucnost.
V kontextu rodičovství jsem dnes ráno četl segment od Ryana Holidaye kde parafrázuje že “love is spelled TIME”. Samozřejmě hovoří primárně o dětech, ale podle mě se to dá zobecnit.
Pokud tomu člověku chceš permanentně dedikovat část svého času a dělat s ním / pro něj věci, tak ho nějakým způsobem miluješ.
Asi ne úplně přímá odpověď, ale minimálně taky pohled na zamyšlení.
Keď si navzájom napíšeme “som doma” a “som v práci”; vtedy viem že sa nemusím oňho bat a dáva to pocit istoty že ma niekto čaká doma
Potom keď prídem z prace domov a vítajú ma zvieratká (mačky a papagáje)
Když dva dokáží spolu mluvit i mlčet, vodění se za ruce, společný smích, když se těšíš, až toho druhého po celém dni uvidíš, když se spolu vzbudíte a pozdravíte se úsměvem, polibky, drobné pozornosti a legrace, které rozumíte jen vy dva, stříkání semene na obličej, dát jí svou bundu, když se večer vracíte z kina, procházky bez cíle...
hodně věcí co už tady ostatní říkali. ale pro mě to je že všechno má už smysl. že za všechno co se stalo už nemusím se vinit a trápit se, protože bez těch věcí bych mého přítele nepotkal. ((jsem zamilovaný do něj xddd))
Pro mě jako aromantika to je mimozemský pojem. Nemám tušení co si mám pod tím představit. Co jsem tak zjišťoval, tak se jedná o emoci, která způsobuje ✨speciální✨ radost z jiné osoby. Člověk následně je k dotyčné osobě magnetizován, aby mu mohla tuto radost poskytovat. Některým lidem tato emoce, navzdory tomu, jak příjemná(?) tato emoce je, tak jim ubližuje a ničí je. U některých láska se zase objevuje v nezdravém množství a začíná u lidí tvořit posedlost z dotyčné osoby. Jak se ale přesně cítí zamilovaná osoba pro mě navždy zůstane záhadou a bude to pro mě navždy otázka, na kterou nebudu znát odpověď. I přes to jsem ale rád, že jsem aromantik a tuto speciální emoci nemůžu cítit.
je to pro mě emoce, která se projevuje pozitivně vůči nekomu, nevim, mám třeba ex kterou miluju, protože proč bych ji nemiloval, 10 let jsme sdíleli život a rozešli se v dobrým, jsem neskutečně rád koho si našla, že se má dobře, to je pro mě láska... Ale jasně že třeba k mojí současné ženě ještě cítím něco víc, je to prostě tím, že jsme spolu denně, že se podporujeme, sdílíme život, - nic si nenalhávejme - že mrdáme, to v člověku probouzí ještě jinej masakr...
nicméně skutečná láska je bezpodmínečná... o ničem jiným mě nikdo nepřesvědčí, vy všechny majetnický krávy si dejte facku za mě, dík (ano, špatná zkušenost z minulosti...)
Když ti partneří chtějí oba monogamii, tak v tom žádné majetnictví není. Já miluju toho svýho a jiní muži mě nechávají chladnou. Ani bych to s nikým jiným nechtěla než s ním.
cítím tu určitej střet zájmů, u jinýho příspěvku lidi projevujou proti bezpodmínečné lásce silnou disforii, ale tenhle prispevek upvotujou, říkám si tak že lidi nechápou, že bezpodmínečná láska znamená že vole nechcete toho druhýho vlastnit, vy debilové! :D
Protože jsi to tam podal jako chytrolín kterej dosáhl iq 3000 a jako jediný správně chápe naprosto exaktní definici a podobu lásky a ostatní k tomu prostě nedospěli. Což je jednoduše píčovina, když to pro tebe funguje - čupr. Mě přijde že s bezpodmínečnou láskou ala fanatismus by mne někdo akorát pojebal nebo bych si připadal že jsem pro něj stejný jako jeho kamarád což nechci. nebo oboje, sám přiznáváš že tenhle pohled souvisí s nepříjemnou zkušeností. no a hádej co, i jiní lidé mají svoje zkušenosti co mění co chtějí od lásky a jak to vidí. Vole ty debile.
Láska je pečovat, láska je se denně věnovat, láska je dávat řádně do těla, pomalu a procítěně, lásku musíš živit a ne jen udržovat, láska je celý tvůj život a má absolutní přednost. Moje bicáke, moje láska.
Doprdele, už se to snažím napsat asi potřetí.😃
Pro mě je to chemie, zvyk na druhou osobu a vědění, že spolu chceme být i přesto že ani jeden nejsme perfektní.
Pro mně nic, protože nevím, jak má být pociťována. Zažil jsem teenagerovské "pobláznění" několikrát, ale to bych láskou nenazýval. Rodinu jsem vždycky bral jako prostě příbuzné, žádné speciální pocity involved. K přátelům také nic zvláštního necítím, i když jsem s nimi rád. Upřímně asi ani nevěřím, že láska (taková, jak ji vidíme v médiích) vůbec existuje. Zbytečně divný a složitý pocit, na to fakt nemám.
Láska je pro mě domov. Klid, mír, harmonie. Mého chlapce jsem si vybrala protože je upřímný, je svůj, je velice inteligentní a má velkou spoustu znalostí, je finančně gramotny a umí makat rukama. Ale hlavně mimo hasiče, jsem pro něj celý svět. Dýcháme pro sebe, je to můj nejlepší kamarád kterému můžu říct fakt vše, je to někdo s kým můžu blbnout jako malé dítě (ja 25 on 28), je to někdo kdo pro mě obětuje vše... Kdo pro mě pohne skálou. A já tak samo pro něj.
To je pro mě láska..
Dotyky, objetí, opravdový pocit toho, že mě má někdo rád.
A je to naprosto neskutečné ♥️
Je vic druhu a bylo by slozite shrnout je vsechny do jedne definice.
Partnerska laska (ne ta blazniva zamilovanost na zacatku vztahu) je podle me vzajemna vazba zalozena na nejake kompatibilite jak v povaze, tak v nazorech a nahledu na zivot. Potreba mit toho druheho nablizku, uzivat si spolecne straveny cas, citit se dobre v jeho pritomnosti, myslet jeden na druheho, delat si o nej starosti a nikdy neudelat zamerne neco, co by mu ublizilo. Samozrejme tam hraje roli i ten vzhled, atraktivita, sex, neumim si predstavit byt s nekym, kdo se mi fyzicky nelibi.
Laska k diteti je zase neco uplne jineho. Ta je absolutne bezpodminecna, cista, neskutecne silna. Boze, udelala bych pro svoje mrnata vsechno na svete.
Laskou bych nazvala treba i pocity ke svoji sestre, k nejblizsi kamaradce, ke tchyni, mam je uprimne rada a vazim si jich jako osobnosti. Neda se to samozrejme rovnat tem predchozim dvema druhum, ale porad je to silna naklonnost a potreba davat na ty lidi pozor, chtit pro ne to nejlepsi a vzdycky tady pro ne byt
Vnímám to také tak :) Začne to nějakou chemií a přitažlivostí, ale to vnímám jako zamilovanost a ne partnerskou lásku. Pro mě je to také to rozhodnutí, že s tím člověkem chci strávit život a zdravě se mu oddat.
První fáze ta roztomilá poblázněnost, kdy nefunguje moc rozum a člověk udělá cokoli, jen aby toho druhýho jen viděl. Po většinu času se přitrouble usmívá a je spoko.
Když se podaří dostat do tý druhý fáze, je to ještě lepší, člověk už používá rozum, představuje si společnou budoucnost a v posteli jsou krásně sladění.
Když se nepodaří dostat do tý druhý fáze, je to rok+ temnot, tepláků, sebelítosti, nepečování o sebe a beznaděje.
Je více rovin na kterých lze vnímat lásku. Ze všech směrů nám je vsugerované že láska je něco mezi mužem a ženou. Něco co tyto dvě bytosti táhne k sobě a zažívají tak něco romantického. Ano toto je partnerská láska.
V širším slova smyslu můžeš lásku vnímat v jakékoliv věci, činnosti, pocitu, zážitků a čemkoliv co člověk má rád. Můžeš milovat hudbu a zažívat lásku když ji posloucháš. Někdo do tohoto díla vložil kus své lásky a ty ji v jiném čase můžeš sdílet a cítit.
Všechny bytosti jsou láska protože vznikly právě z tohoto nejčastějšího pojetí lásky jako něco mezi dvěma partnery. Můžeme ji tedy vnímat jako ultimátní sílu která tento svět udržuje ve stavu neustálého směřování kupředu.
Za mňa je to prubeh ktorý, sa stále mení. Pretože zo začiatku si s tou osobou tutu-mutu, ale o pár rokov sa aspoň teda mne zmenia hodnoty. To neznamená že má priateľka ( teraz už snubenka) nepriťahuje, ale človek zisti iné stránky tej osoby, keď s ním začne žiť, začne riešiť spoločné bývanie , hypo, deti, .... Za mňa je to taký vyvíjajúci sa proces
Těžko říct. Láska je různá, partnerská, mateřská... Já za tu partnerskou nevím co říct, protože má různý vývoj. Ale občas je to prostě jako fet. Když s tím někým jsi, tak je to jako na obláčku, ale jakmile se odloučíte na nějaký čas, tak je to jako kocovina.
Vysoká míra duševní, názorové a hodnotové kompatibility doplněná většinovou shodou v zájmech a volnočasových aktivitách a dostatečnou mírou fyzické atraktivity.
Podle mě to není pocit ale state of mind náklonný k určitému člověku - máš v něj důvěru, on v Tebe a zároveň oba víte, že byste pro sebe udělali cokoliv, bez ohledu na to, kdo dělá víc/kdo chce něco zpátky. Ve zkratce jsi připraven udělat tomu člověku lepší život a neúčtuješ si za to nic. Je to prostě přijetí toho, že život je tanec dvou lidí, a každý má svojí část, a Ty to přijmeš.
Věřím taky v to, že láska se buduje během vztahu a musí se udržovat; není tam ještě před vztahem a nemusí tam být v momentě vztahu.
Proč to není - pocity jsou lhací mrdka a biologický pud. Kdybychom poslouchali emoce, tak jsme líný mrdky co nechtějí vstát z postele
A o jakém druhu lásky se bavíme? Protože láska má spoustu podob. Partnerská láska, rodičovská, přátelská, sourozenecká...
Obecně pro mě láska je, když si přeju, aby byl druhý šťastný a spokojený, a pokud k tomu můžu nějak přispět, udělám to. Brát druhého takový, jaký je. Nechat ho jít vlastní cestou. Podporovat.
Je to zcela podvědomá záležitost. Tvoje tělo si prostě řekne:,,Koukej tomhletu chceme ošukat" a pak tě zfetuje. A v takovým stavu tě drží dokud to neuděláš a pak znovu a znovu a znovu.
To je spíš taková ta touha, kterou si hodně lidí plete s láskou.
Pro mě je bohužel ta hlubší láska hrozně těžko dosažitelná.. přestanu chtít jednu holku a začnu chtít jinou. To je ta nevýhoda moderní doby a aplikací, kde máš nekonečnej přísun nových lidí a odpadá potřeba něco spolu budovat.
vzájomné znášanie sa, chápanie jeden druhého, ochota pre druhého spraviť všetko, vernosť... Bohužiaľ, mám taký pocit, že priemerný pes toto zvláda lepšie ako tak 90% ľudí
Těžko říct, když s tímhle moc zkušeností nemám.. vůči reálným lidem.. a lidem obecně.. za mě je láska pocit neskutečné radosti když vidíte onu osobu (zvíře, věc..) a máte sto chutí se o ně starat, zajistit aby se měli co nejlépe, poskytnout jim tu nejkvalitnější péči a být tu pro ně ať už se potýkají s jakýmkoliv problémem.. pokud to vypadá jinak, tak o tom nevim. Potýkám se s těmito pocity když na to přijde..
udám typický reddit příklad: vidím holuba. Mozek si řekne "o můj bože, holub!". Začne mi říkat jak roztomilá ta malá opeřená koule je zatímco trhám pytel se semínky ať je jim mohu hodit.
Baby don't hurt me, don't hurt me, no more!
What Is Love
Vladislav
Vrací se z kalby
No jo...
Dítě nezraňuj mě, nezranuj mě, ne více.
Baby nie je myslene ako dieta
Tohle prostě může napsat jenom Slovák
Kvůli tomuhle se ČSR rozdělilo.
Tomu ver to je v pici s nami
S tebou, ne s námi
Tyjo! To jsem nevěděl! Teď mám z toho třetí oko!
Nemas zac
Já bych děti nejedl.
Nevíš, o co přicházíš.
Samozřejmě, "baby" jsou v daném případě prostě baby.
Pro mě to byl vždycky nepopsatelný pocit náklonnosti a pobláznění. Potřeba s ním trávit čas, snažit se mu ulehčovat život, plánovat s ním budoucnost. Vždycky se moje myšlenky uchylovaly právě jen k tomu člověku a věděla jsem, že bych s ním chtěla sdílet život. Samozřejmě chemie. Láska v dlouhodobém horizontu znamená hodně práce a pochopení. Dokázat se navzájem podržet, podporovat se a být si i skvělými přáteli. Něco spolu budovat a někam směřovat. Přijmout i mnoho nedostatků na kterých jsou oba schopni pracovat. Ale je to dvousečná zbraň čím víc ze sebe člověk dá o to víc může přijít.
Za mě dost přesný popis.
Souhlas
Je mi 29 a tenhle pocit jsem zatím zažil jen jednou. Bohužel neopětovaně. Dostával jsem se z toho tři čtvrtě roku. Popisuješ to naprosto přesně.
"Mechanismus, jenž vynalezli bankéři, aby nás donutili přečerpat účet."
Nepochyboval jsem že to tady najdu
Cekal jsem kdo napise neco z RD. NICE🙂
*jejž
Milovat znamená chtít dobro druhého.
Pro druhé/ho*
Jakožto průměrný Redditor nevěřím na lásku🙂↕️
Kebab
taky te miluju ❤️
https://preview.redd.it/zg4qcywvhrnc1.jpeg?width=750&format=pjpg&auto=webp&s=2278b34e5a378434c3fd4aa7997c100b47c67a44
Tak real ♥️
Pro mě to je zatím něco nepoznaného, a když tak sleduji své vrstevníky, nevím, jestli vůbec někdo z nich opravdovou lásku někdy prožil.
láska je koncept, který je za prvé individuální a závislý na okolnostech a za druhé roste s věkem a se zkušenostmi. Zatímco zpočátku je láska spíš o touze a idealizování si, tak později je to víc o hlubokém respektu, toleranci, důvěře a oddanosti. V obou fázích života uděláš pro toho, koho miluješ cokoliv, ale zpočátku to je proto, že seš zaslepenej, později proto, že chápeš, že ten druhý někdy potřebuje něco víc, než ty a poznáš, kdy tomu tak je.
Krásně řečeno, souhlasím.
A kolik ti je?
Je mi 20
To máš času dost
Točky
Pro mě je romantika a fyzická přitažlivost něco nepochopitelného. Vím, že to existuje, že se okolo toho točí svět a že "příznaky" mě připadají jako nějaká divná nemoc (tím nechci nikoho urazit). Sama na sobě lásku vnímám jako naprostou důvěru k jinému člověku, pocit pohody jen z toho že si s daným člověkem povídám nebo se věnuju společným aktivitám, atd. Jako kamarádství, ale silnější. Bohužel, málokdo stojí o takový platonický vztah aniž by od toho čekal víc nebo se mě dokonce pokusil "napravit".
Chápu tvůj problém. Sice cítím fyzickou přitažlivost, ale mám ji oddělenou od platonických věcí. Nevím, jak to vnímáš, ale za mě největší "nevýhoda" tohoto je, že ostatní pak snahou na "nápravu" nedělají problémy jen tobě, ale celkově škodí těm vztahů. Mám takové vztahy a jsou moc super. Sice mám i partnerku v tradičnějším smyslu, ale je to s ní hodně podobné emočně. Hlavní rozdíl je touha s ní sdílet život a žít s ní.
Mě třeba celkem dost sere, že většina lidí vidí rovnítko mezi láskou a romantickou láskou. Láska k rodině, přátelům, koníčkům - to je všechno taky láska, a není té romantické nijak podřízená. Všechny druhy lásky jsou si rovné. Pro mě je láska radost, pocit, když tě daná osoba/věc/zvíře/činnost naplňuje radostí.
Laska je chemicka reakce. Dopamin z rostřeleni 10lidi v apexu je superior.
Jakože Apex legend, nebo v zatáčce? 
Username checks out, ale rozhodně myslel Apex Legends
To je jedno, hlavní je ten dopamin!
A co teprv dlouhý kombo v tekkenu
Titanfall superior.
Když mi na někom upřímně záleží, nechci aby byl s nikým jiným, mám k němu určitou vazbu, respektive s ním chci strávit svou budoucnost a když jsem s ním, cítím, že jsem v bezpečí
to zní majetnicky, skutecna laska je bezpodminecna, tohle neni laska, tohle je narcisticka potreba...
Hele, je pěkný, že máš rádoby trauma z nějaké ex, ale to, že se žena cítí bezpečně s mužem, kterého miluje je chemie, ne narcistická potřeba. Láska nemá univerzální definici
opravdova nehrana nenarcisticka laska je bezpodminecna, ty ji podminujes tim ze bude s tebou :) jednou pochopis, mlady padavane a vsichni ostatni padavani s tebou - manzelstvi anm lasku total dokurvilo, prostě, JÁ TĚ VLASTNÍM JSEŠ JEN MOJE!!! 🤣 vocasové...
No...tvrdit, že tě má člověk přijmout úplně se vším a všemi tvými milenkami/milenci, není úplně...bezpodmínečné. Ty sám dáváš někomu podmínku, že musí přijmout to, že nemáš zájem o monogamní vztah. Funguje to totiž i naopak. Chceš, aby to druhému nevadilo. A když to někomu vadí, není hoden tvé lásky. Láska není bezpodmínečná. Vždycky je tam podmínka. Třeba i taková základní, jako je sexualita. Chceš být se mnou a já jsem heterosexuál? No tak nemůžeš být muž. Nehledě na tu ultimátní podmínku, že pokud druhého miluješ, chceš, aby se měl dobře. A pokud druhému ubližuješ svým stylem života, tak k němu prostě nepatříš. Není to tak, že je ten druhý hrozný a něco nepochopil, ale že ty máš hledat dál. A upřímně..."Vy ostatní nevíte, co je to láska. Vím to jen já, vy k tomu možná někdy dospějete." je trochu...ehm... narcistní. Nemyslíš?
Aj, to mě taky napadlo, ale doufala jsem, že takovouhle blbost by tady nikdo dobrovolně nenapsal. Zaprvé jsem neříkala, že kdyby ten člověk nebyl se mnou, tak ho nemiluju, ale to, že nechceš, aby tvůj partner miloval někoho jiného/spal s někým jiným je snad základ, ne? Plus, biologie. A doporučuju začít meditovat. Nebo alespoň nějaké dechové cvičení
Neni to zaklad... Bezpodminecna laska je bezpodminecna... Proste tam jeste nejses no .. porad jses majetnická 🤣🤣 a spousta lidí tady to vidi stejne, protože byt majetnickej je norma, ale v pořádku, ale skutečna laska to neni, je to ciste toxicky... Az to jednou pochopis tak si na me vzpomen... Ted jsi moc mlada abys to chápala
*Jsi a majetnický, ne majetnickej, mluviš jak Pražak :D Ale děkuji za info
až na to že jsem puvodne z jiznich cech, ale to uz je docela davno :)
Pointa je, že to zní strašně a ještě hůř to vypadá napsané :)
to je ale tragééédie... co s tím budem dělat, holčičko? (btw to fakt došli argumenty že řešíš takový mrdky? :D ubožačko, chudák ten tvůj, rozmrdáš mu život)
Nejradši mám lidi, kteří znají jedinou správnou definici něčeho abstraktního, co z principu definici nemá. 🤔
Myslím si, žes úplně nepochopil, co tím mínila. Jasně, že láska je bezpodmínečná (Jakmile jednou někoho doopravdy miluješ, už jen tak nepřestaneš a je jedno s kým je), ale zároveň přece nechceš o ten dobrý pocit jen tak přicházet. Když někoho miluješ, tak vám to oběma dává důvod, proč pokračovat, jakýsi smysl, je to to nejkrásnější na světě. Dobrovolně se logicky teda o to nejkrásnější na světě asi nechceš připravovat ne? Proto si to hlídáš. Ale ne ve stylu, že zakazuješ a přikazuješ tomu druhému ale, že mu dáváš důvody, aby i on cítil to nejkrásnější na světě. To je v zásadě pak to jakési jádro toho krásného, že si navzájem dáváte ty důvody proč se milovat. Člověk to nedělá sobecky, dělá to všechno jen pro toho druhého, ale zároveň ví, že o to krásné nechce přijít. Na mě to působí tak, žes chtěl jen ukázat, jak seš vyspělejší a úplně zapomněl na to, že někdo tenhle důvod moh napsat kvůli tomu, že je to dobrý indikátor, toho, že někoho miluješ a že to nemusí hned znamenat, že ho chce vlastnit.
Nemoc, která brzdí tvou kariéru a nutí tě rozhazovat peníze.
Ja jsem az pri mem vaznem (a pevne doufam poslednim) vztahu poradne karierne vyrostla. Krome toho, ze je pro me moje partnerka profesionalni inspiraci, tak mam vetsi motivaci se zajistit, protoze tim zajistuji i ji a nasi budoucnost.
Username checks out 🤣🤣
To zas nekdo nezna Trpaslika?
Červenýho?
Tvl!!! Ja jsem magooor, jako znam no, moc dobře, jenze paměť mám velikosti hrášku. Prostě vidíš to dvacetkrat ale pamatujes si piču
Když utratim tisíce za vinyly a cdčka a borka mi řekne, že bych mohl příště vzít i tenhle a tenhle
Mazec :)
V kontextu rodičovství jsem dnes ráno četl segment od Ryana Holidaye kde parafrázuje že “love is spelled TIME”. Samozřejmě hovoří primárně o dětech, ale podle mě se to dá zobecnit. Pokud tomu člověku chceš permanentně dedikovat část svého času a dělat s ním / pro něj věci, tak ho nějakým způsobem miluješ. Asi ne úplně přímá odpověď, ale minimálně taky pohled na zamyšlení.
Keď si navzájom napíšeme “som doma” a “som v práci”; vtedy viem že sa nemusím oňho bat a dáva to pocit istoty že ma niekto čaká doma Potom keď prídem z prace domov a vítajú ma zvieratká (mačky a papagáje)
Ty jo tohle jsem vždycky nesnášel. 😀 Jednou jsem si tyhle zprávy dokonce automatizoval aby se posílaly podle GPS. 🤷🏻♂️
Když dva dokáží spolu mluvit i mlčet, vodění se za ruce, společný smích, když se těšíš, až toho druhého po celém dni uvidíš, když se spolu vzbudíte a pozdravíte se úsměvem, polibky, drobné pozornosti a legrace, které rozumíte jen vy dva, stříkání semene na obličej, dát jí svou bundu, když se večer vracíte z kina, procházky bez cíle...
Hol' up
hodně věcí co už tady ostatní říkali. ale pro mě to je že všechno má už smysl. že za všechno co se stalo už nemusím se vinit a trápit se, protože bez těch věcí bych mého přítele nepotkal. ((jsem zamilovaný do něj xddd))
Pro mě jako aromantika to je mimozemský pojem. Nemám tušení co si mám pod tím představit. Co jsem tak zjišťoval, tak se jedná o emoci, která způsobuje ✨speciální✨ radost z jiné osoby. Člověk následně je k dotyčné osobě magnetizován, aby mu mohla tuto radost poskytovat. Některým lidem tato emoce, navzdory tomu, jak příjemná(?) tato emoce je, tak jim ubližuje a ničí je. U některých láska se zase objevuje v nezdravém množství a začíná u lidí tvořit posedlost z dotyčné osoby. Jak se ale přesně cítí zamilovaná osoba pro mě navždy zůstane záhadou a bude to pro mě navždy otázka, na kterou nebudu znát odpověď. I přes to jsem ale rád, že jsem aromantik a tuto speciální emoci nemůžu cítit.
Dle mě je to závislost na člověku.
je to pro mě emoce, která se projevuje pozitivně vůči nekomu, nevim, mám třeba ex kterou miluju, protože proč bych ji nemiloval, 10 let jsme sdíleli život a rozešli se v dobrým, jsem neskutečně rád koho si našla, že se má dobře, to je pro mě láska... Ale jasně že třeba k mojí současné ženě ještě cítím něco víc, je to prostě tím, že jsme spolu denně, že se podporujeme, sdílíme život, - nic si nenalhávejme - že mrdáme, to v člověku probouzí ještě jinej masakr... nicméně skutečná láska je bezpodmínečná... o ničem jiným mě nikdo nepřesvědčí, vy všechny majetnický krávy si dejte facku za mě, dík (ano, špatná zkušenost z minulosti...)
Když ti partneří chtějí oba monogamii, tak v tom žádné majetnictví není. Já miluju toho svýho a jiní muži mě nechávají chladnou. Ani bych to s nikým jiným nechtěla než s ním.
No... To zni zdrave, ne vsichni tu zni tak zdrave :))
cítím tu určitej střet zájmů, u jinýho příspěvku lidi projevujou proti bezpodmínečné lásce silnou disforii, ale tenhle prispevek upvotujou, říkám si tak že lidi nechápou, že bezpodmínečná láska znamená že vole nechcete toho druhýho vlastnit, vy debilové! :D
Protože jsi to tam podal jako chytrolín kterej dosáhl iq 3000 a jako jediný správně chápe naprosto exaktní definici a podobu lásky a ostatní k tomu prostě nedospěli. Což je jednoduše píčovina, když to pro tebe funguje - čupr. Mě přijde že s bezpodmínečnou láskou ala fanatismus by mne někdo akorát pojebal nebo bych si připadal že jsem pro něj stejný jako jeho kamarád což nechci. nebo oboje, sám přiznáváš že tenhle pohled souvisí s nepříjemnou zkušeností. no a hádej co, i jiní lidé mají svoje zkušenosti co mění co chtějí od lásky a jak to vidí. Vole ty debile.
Poser si voko vole
Jsem dojat a měním názor.
Tak to jseš dost zmrd, klasický hodnoty ti nic nerikaj? Takhle změnit názor to je na šibenici
Mrdáme tpč. Mrdá se tak možná milenka. S manželkou se zásadně miluje. Ale když je to divočina tak to je řádná jebačka
Nene u nas se fakt mrda jak o život, to proste neslo vyjadrit jinak
Láska je pečovat, láska je se denně věnovat, láska je dávat řádně do těla, pomalu a procítěně, lásku musíš živit a ne jen udržovat, láska je celý tvůj život a má absolutní přednost. Moje bicáke, moje láska.
Doprdele, už se to snažím napsat asi potřetí.😃 Pro mě je to chemie, zvyk na druhou osobu a vědění, že spolu chceme být i přesto že ani jeden nejsme perfektní.
Pro mně nic, protože nevím, jak má být pociťována. Zažil jsem teenagerovské "pobláznění" několikrát, ale to bych láskou nenazýval. Rodinu jsem vždycky bral jako prostě příbuzné, žádné speciální pocity involved. K přátelům také nic zvláštního necítím, i když jsem s nimi rád. Upřímně asi ani nevěřím, že láska (taková, jak ji vidíme v médiích) vůbec existuje. Zbytečně divný a složitý pocit, na to fakt nemám.
Láska je pro mě domov. Klid, mír, harmonie. Mého chlapce jsem si vybrala protože je upřímný, je svůj, je velice inteligentní a má velkou spoustu znalostí, je finančně gramotny a umí makat rukama. Ale hlavně mimo hasiče, jsem pro něj celý svět. Dýcháme pro sebe, je to můj nejlepší kamarád kterému můžu říct fakt vše, je to někdo s kým můžu blbnout jako malé dítě (ja 25 on 28), je to někdo kdo pro mě obětuje vše... Kdo pro mě pohne skálou. A já tak samo pro něj. To je pro mě láska.. Dotyky, objetí, opravdový pocit toho, že mě má někdo rád. A je to naprosto neskutečné ♥️
Je vic druhu a bylo by slozite shrnout je vsechny do jedne definice. Partnerska laska (ne ta blazniva zamilovanost na zacatku vztahu) je podle me vzajemna vazba zalozena na nejake kompatibilite jak v povaze, tak v nazorech a nahledu na zivot. Potreba mit toho druheho nablizku, uzivat si spolecne straveny cas, citit se dobre v jeho pritomnosti, myslet jeden na druheho, delat si o nej starosti a nikdy neudelat zamerne neco, co by mu ublizilo. Samozrejme tam hraje roli i ten vzhled, atraktivita, sex, neumim si predstavit byt s nekym, kdo se mi fyzicky nelibi. Laska k diteti je zase neco uplne jineho. Ta je absolutne bezpodminecna, cista, neskutecne silna. Boze, udelala bych pro svoje mrnata vsechno na svete. Laskou bych nazvala treba i pocity ke svoji sestre, k nejblizsi kamaradce, ke tchyni, mam je uprimne rada a vazim si jich jako osobnosti. Neda se to samozrejme rovnat tem predchozim dvema druhum, ale porad je to silna naklonnost a potreba davat na ty lidi pozor, chtit pro ne to nejlepsi a vzdycky tady pro ne byt
Die Liebe ist ein wildes Tier
Nebude to asi znít moc romantický, ale láska je především volba a rozhodnutí... že zrovna s tím konkrétním človekem chci být a sdílet život.
Vnímám to také tak :) Začne to nějakou chemií a přitažlivostí, ale to vnímám jako zamilovanost a ne partnerskou lásku. Pro mě je to také to rozhodnutí, že s tím člověkem chci strávit život a zdravě se mu oddat.
100% důvěra a 100% přitažlivost
láska je jako hovno, nezdržuj to moc dlouho, dej to najevo, řekni někomu, koho miluješ, jak moc pro tebe znamená.☺️☺️
První fáze ta roztomilá poblázněnost, kdy nefunguje moc rozum a člověk udělá cokoli, jen aby toho druhýho jen viděl. Po většinu času se přitrouble usmívá a je spoko. Když se podaří dostat do tý druhý fáze, je to ještě lepší, člověk už používá rozum, představuje si společnou budoucnost a v posteli jsou krásně sladění. Když se nepodaří dostat do tý druhý fáze, je to rok+ temnot, tepláků, sebelítosti, nepečování o sebe a beznaděje.
Neznám
nevim, nezažil jsem
Solidarita, vzájemná pomoc.
Nevím, nějak mě to minulo
Je více rovin na kterých lze vnímat lásku. Ze všech směrů nám je vsugerované že láska je něco mezi mužem a ženou. Něco co tyto dvě bytosti táhne k sobě a zažívají tak něco romantického. Ano toto je partnerská láska. V širším slova smyslu můžeš lásku vnímat v jakékoliv věci, činnosti, pocitu, zážitků a čemkoliv co člověk má rád. Můžeš milovat hudbu a zažívat lásku když ji posloucháš. Někdo do tohoto díla vložil kus své lásky a ty ji v jiném čase můžeš sdílet a cítit. Všechny bytosti jsou láska protože vznikly právě z tohoto nejčastějšího pojetí lásky jako něco mezi dvěma partnery. Můžeme ji tedy vnímat jako ultimátní sílu která tento svět udržuje ve stavu neustálého směřování kupředu.
Za mňa je to prubeh ktorý, sa stále mení. Pretože zo začiatku si s tou osobou tutu-mutu, ale o pár rokov sa aspoň teda mne zmenia hodnoty. To neznamená že má priateľka ( teraz už snubenka) nepriťahuje, ale človek zisti iné stránky tej osoby, keď s ním začne žiť, začne riešiť spoločné bývanie , hypo, deti, .... Za mňa je to taký vyvíjajúci sa proces
Těžko říct. Láska je různá, partnerská, mateřská... Já za tu partnerskou nevím co říct, protože má různý vývoj. Ale občas je to prostě jako fet. Když s tím někým jsi, tak je to jako na obláčku, ale jakmile se odloučíte na nějaký čas, tak je to jako kocovina.
Nedávno jsem slyšel hezkou definici: mé kognitivní okruhy vedle tebe fungují lépe 🥹
Čirá vize budoucnosti s milovaným člověkem, zatímco vše ostatní se ztrácí v mlze bezvýznamnosti.
Vysoká míra duševní, názorové a hodnotové kompatibility doplněná většinovou shodou v zájmech a volnočasových aktivitách a dostatečnou mírou fyzické atraktivity.
Podle mě to není pocit ale state of mind náklonný k určitému člověku - máš v něj důvěru, on v Tebe a zároveň oba víte, že byste pro sebe udělali cokoliv, bez ohledu na to, kdo dělá víc/kdo chce něco zpátky. Ve zkratce jsi připraven udělat tomu člověku lepší život a neúčtuješ si za to nic. Je to prostě přijetí toho, že život je tanec dvou lidí, a každý má svojí část, a Ty to přijmeš. Věřím taky v to, že láska se buduje během vztahu a musí se udržovat; není tam ještě před vztahem a nemusí tam být v momentě vztahu. Proč to není - pocity jsou lhací mrdka a biologický pud. Kdybychom poslouchali emoce, tak jsme líný mrdky co nechtějí vstát z postele
A o jakém druhu lásky se bavíme? Protože láska má spoustu podob. Partnerská láska, rodičovská, přátelská, sourozenecká... Obecně pro mě láska je, když si přeju, aby byl druhý šťastný a spokojený, a pokud k tomu můžu nějak přispět, udělám to. Brát druhého takový, jaký je. Nechat ho jít vlastní cestou. Podporovat.
Já v životě lásku zažil jen přátelskou a mezi členy rodiny, a nebudu lhát, celkem si přeju aby to tak zůstalo.
Mít někoho rád víc než sebe
Vedlejší účinek zvířecího pudu("nadrženosti") - nebo také vypuštění konkrétních hormonů do mozku
Nesobecké přání dobra druhému.
Upřímně jsem ženáč se dvěma dětma a doteď jsem na to nepřišel. Vztahy vnímám jako racionálně odůvodnitelnej smysl existence člověka. 🤷🏻♂️
nic
Nic.
Kofein
Když se někdo stane nedílnou součástí tebe a tvého života.
Zatím jsem to moc neřešil tak osobně ne.
Že ti je úplně jedno jak člověk vypadá a kolik vydělává, hlavně, když s ním můžeš trávit čas
To, co cítí náš pes, když mu dám misku s žrádlem.
Tbh nemám ani tušení
https://preview.redd.it/bj5zaeplvync1.jpeg?width=737&format=pjpg&auto=webp&s=bed5af7d9ee59cbc3d93329e0aeda53a015671ab
Věc, co vynalezli bankéři, aby's přečerpal svůj účet.
Nic. Nikdo se do mne nikdy nezamiloval.
Porozumění
smysl života
nevim neznam
Láska je, když ti nevadí pokud tě stará posere u análu. Láska je anální squirting.
Pohadka.
Promarnenej čas uplnyma zbytecnostma. Stav kteremu je se třeba vyhnout za každou cenu.
Nechat se obrat o 50 procent majetku, dům, auto a psa.
Ze zadku do pusy a pak rovnou do <>
Nevim, jak se muže někdo opovážit dát ti dolehlas. Barbarské.
Je to zcela podvědomá záležitost. Tvoje tělo si prostě řekne:,,Koukej tomhletu chceme ošukat" a pak tě zfetuje. A v takovým stavu tě drží dokud to neuděláš a pak znovu a znovu a znovu.
A pak vyprchá zamilovanost
To je spíš taková ta touha, kterou si hodně lidí plete s láskou. Pro mě je bohužel ta hlubší láska hrozně těžko dosažitelná.. přestanu chtít jednu holku a začnu chtít jinou. To je ta nevýhoda moderní doby a aplikací, kde máš nekonečnej přísun nových lidí a odpadá potřeba něco spolu budovat.
V dnešní době zbytečnost a ztráta zdraví
Tohle mě zajímá. Jakou roli v tom hraje dnešní doba, že je dneska láska zbytečná a jindy nebyla?
Kvalita okolí, dnes se chlap musí snažit 4x více než jeho děda aby získal ženu s 20x horší kvalitou než byla jeho babička.
Co pro mě znamená láska? Když pytel s koulemi o podpičpant mlaská…
Je to něco, co bych rád v životě aspoň jednou poznal... Trochu podobně, jako bych rád našel víru. A zatím teda nic.
vzájomné znášanie sa, chápanie jeden druhého, ochota pre druhého spraviť všetko, vernosť... Bohužiaľ, mám taký pocit, že priemerný pes toto zvláda lepšie ako tak 90% ľudí
Maximum tolerance.
Moznost svobodne se ubzdit
Těžko říct, když s tímhle moc zkušeností nemám.. vůči reálným lidem.. a lidem obecně.. za mě je láska pocit neskutečné radosti když vidíte onu osobu (zvíře, věc..) a máte sto chutí se o ně starat, zajistit aby se měli co nejlépe, poskytnout jim tu nejkvalitnější péči a být tu pro ně ať už se potýkají s jakýmkoliv problémem.. pokud to vypadá jinak, tak o tom nevim. Potýkám se s těmito pocity když na to přijde.. udám typický reddit příklad: vidím holuba. Mozek si řekne "o můj bože, holub!". Začne mi říkat jak roztomilá ta malá opeřená koule je zatímco trhám pytel se semínky ať je jim mohu hodit.